V roce 1891 skupina německých obdivovatelů hrubých, neuhlazených psů vytvořila společnost Phylax, která dostala jméno podle řeckého slova phylaxis označujícího hlídání nebo střežení. Účelem této organizace bylo sjednotit rozmanitou sbírku ovčáckých psů německého původu upevnit jejich vzhled a povahu. Společnost Phylax ukončila svou činnost v roce 1894 a v uskutečňování jejích záměrů a představ pokračoval jediný Max Emil Friedrich von Stephanitz.
Ten si 3. dubna 1899 na přehlídce pasteveckých psů zakoupil psa Hektora. Pes byl čilý, silný, ostražitý a Stephanitzovi se zdál dokonalým ztělesněním ideálu pracovního a hlídacího psa, právě takového, jaký si pro tento druh činnosti představoval. Jeho původní jméno, Hector von Linkrshein, bylo změněno na Horald von Grafrath. Horand, který měl krátkou srst a byl zhruba 60 cm vysoký – podle dnešních standardů malý – byl prvním zaregistrovaným německým ovčákem. O dva týdny později založil, společně s Arthurem Meyerem, Klub chovatelů německých ovčáků, Verein für Deutsche Schäferhunde, největší chovatelský klub jednoho plemene na světě, známeho jako SV.
Horand se ukázal jako schopný krycí pes a vlastnosti, které si Stephanitz vysoce cenil, byly na první schůzi vyhlášeny jako žádoucí u psů a upevněny počátční pečlivou chovatelskou politikou příbuzenské plemenitby – liniovou plemenitbou.
Ke konci devatenáctého století existovalo v Belgii, Nizozemsku a severním Německu mnoho různých druhů pasteveckých a ochranářských psů. Zatímco však blízce příbuzní belgičtí a holandští ovčáci jsou stále hodnoceni velmi různoredě, němečtí ovčáci byli všichni posuzováni podle SV standardů ustanovených kapitánem von Stephanitz. V tomto století byl německý ovčák použit jako základní plemeno pro vytvoření dalších plemen: